Zase jeden z nudných sáhodlouhých textů..:-)..ale určitě ho stojí z to přečíst pro inspiraci

FILOZOFIE PRO DĚTI a i pro dospělé a zejména pro ty mezi

Co je filozofie pro děti? Metoda vyučování , která byla vyvinuta Mathew Lipmanem v 60.letech minulého století. Její prazáklady bychom mohli už ale shledat u Johna Deweyho, který nasměřoval školství k pragmatickému přístupu. Od toho filozofa pak už cesta vede rovnou ke všem alternativním systémům vzdělávání, ke kterým má tato metoda hodně blízko a které výborně reflektují podstatu Filozofie pro děti. Znamená to, že na rozdíl od klasických přístupů, jejím cílem je rozvíjet vlastní aktivní myšlení žáka a rovněž i jeho kreativní složku. Je to metoda, která více znaměřená na rozvíjení obecně dovedností než znalostí. Což ale neznamená ale, že nemůže mít se znalostmi absolutně nic společného.

V čem je unikátní? Byla vyvinuta v době, kdy byly děti brány jako tabula rasa, kterou je třeba nejdříve naplnit nezbytnými vědomosti, aby mohla fungovat. Školství tak vycházelo z výzkumů Jeana Piageta, který popsal a prozkoumal, jak by přibližně takové naplňování děti by mělo vypadat a toto vše bez bázně hany zobecnil na celou dětskou populaci, aniž by přihlédl na některé důležité fakta. Jednak, že zjištěná informace se týkaly zejména dětí z jeho kultury a přibližně ze stejného sociálního prostředí. Za druhé pak zapomněl na fakt, že tyto získané informace, mohly být ovlivněny efektem morčete a také sníženou možností dětí vyjádřit své myšlenky. Některé nedostatky, které tedy vyzkoumal u dětí menšího věku, mohly být dány nedostaky lexikálními, nikoli instrumentálními jako např.schopnost formálního myšlení. Mathew Lipman tedy na základě této analýzy zjistil, že by se děti mohly učit formálnímu aristoteleskému myšlení už v nízském věku, aby tak dokázaly adekvátně používat nástroj, který již v sobě v primární podobě mají a to pomocí rozvíjení jejich schopností týkající se práce s jejich vlastním jazykem, tedy myšlením. Pro tento cíl vyvinul texty, ve kterých děti, zrovna takové jako ty, které se náchází ve třídě, se zamýšlejí nad jednotlivými pravidly formálními logiky aplikující tyto pravidla do každodenního života. Tímto způsobem chtěl dětem přiblížit svět formální logiky, aniž by musel zbytečně zabíhat do okolních souvislostí např.historických. Tudíž filozofie pro děti není onou běžně známenou filozofií ze středních škol, ve kterých se v dětech spíše než logika rozvíjí historický přehled.

Jak vypadá tato metoda v praxi? Na začátku probíhá čtení textů obvykle v kruhu, kdy každý žák má přečte nahlas před ostatními krátkou pasáž z textu. Po této fázi následuje hledání otázek buď samostatně nebo častěji ve dvojicích či trojicích. Úkolem žáků je formulovat otázku ohledně toho, co je v textu zarazilo, co by si chtěli vyjasnit s ostatními. Otázky jsou pak následně zapsány na tabuli a vedle je připsáno jméno autora/autorů. Rozvinuty jsou v dalších fázích, kdy v prvé z nich si žáci navzájem vyjňují, co svými otázkami chtěli říct a v druhé je již vybrána jedna „nejzajímavější“, od které se v zápětí rozvíjí filozofická diskuze. Úkolem animátora je nabádat děti k rozumu, to znaména, aby své argumenty logicky poskládaly a uměly je adekvátně zdůvodnit využívajíce příkladů či protipříkladů, aby rovněž se zamyslely nad smyslech těchto argumentů a případně své myšlenky samy opravily dříve něž je vysloví. Tato fáze je nejhůře popsatelná, jelikož v ní dochází příliš mnoho sociálních a psychologických jevů, které mají přibližně stejnou důležitost. Z psychologických jevů bych mohla nabídnout rozvíjení kritického a kreativního myšlení. Žáci se učí nenásilnou cestou umění propojování jednotlivých kognitivních schémat, případně boří některá, která jsou nefuknční mají daleko k formální logice. Zejména se učí umění argumentace, aby jejich formulace myšlenek byly jasné a opíraly o logické základy. Ze sociálních jevů, nutnost formulovat své myšlenky jasně, v sobě skrývá nutnost umět správně vnímat své okolí (např.jednoduše, že někomu právě formulovaná myšlenka zrovna není jasná). Nejde ale pouze o formulaci vlastních myšlenek, v rámci diskuze jsou žáci rovněž vybízeni k vzájemné pomoci v argumentaci a to např.pokušením se definovat to, co již bylo řečené nebo poskytnout konkrétní příklad k hypotéze svého spolužáka...a je toho více, ale o tom až jindy

Toto vše sepsáno po předlouhém přemítání co tu v Kanadě vlastně dělám