vendredi 24 juillet 2009
Zonglerie-FrancoManie-DETIcky a JINE RIKANKY PRED SPANIM
V psychologii tomu říkáme vzpomínky na trauma..flaashbacky, kdy se mne znovu a znovu dotýkají pohledy dětí, slova vedoucích a bretoňský vlhký vítr, který občas do Dervalu zavanul. Dříve, když jsem byla malá, rozvíjeli jsme s bráchou a ségrou takové prapodivné debaty a padala slova i na téma paralelních vesmírů. Představovala jsem si v tu chvíli planetu zemi jako drobek na stole obrů, kteří zase žili v drobku na stole jiných obrů až do nekonečna. Nikdy mne však nenapadlo myslet na to, že sousedé mohou být jedním z těch paralelních světů. Žijeme blízko sebe, dnes už v jedné říši a přesto je Francie mnoha lidem ještě vzdálenější než Měsíc na obloze. Snad i mne samotné. Že jsme si jeden pro druhého drobkem na stole. Jeden ví, že je z bagety a ten druhý, že je ze Samotové revoluce. Jen se mne sem tam dotýkají takové ty zvláštní flashbacky pro psychology náznaky traumatu, pro mne náznaky, že se mis talo cosi, co se dotklo celého mého těla nejen mozku a že tedy skutečně žiju a nebloumám po obloze.
Třásk! A je to tu! Je to kudrnatá Jéhanne sedící v autě vypadající jako malá holčička, lítající v oblacích jako puberťačka, opřená o systém a sled postupů jako již znalá dáma. Směje se, že ji v Kanadě měli rádi, protože byla přece tou malou Francouzskou. Se svými 155cm je skutečně malinkatá. Dováží mne ke svému kamarádovi ze střední. Ten zas překračuje veškerou frantíckou realitu, jelikož je tak třimetry vysoký a v očích se mu lesknou modré diamanty. Jeho mamka je ŠVÉDKA. Že by zas jedna ze snivých emigrantek? Pokoj od Alana zdobí obláčky marihaunového dýmu a taky tamtamy, africké masky a spousta časopisů a knih dotýkajících se africké problematiky. Probouzí to ve mne tu vzdálenou francouzskou realitu, která se potýká se svými územími neúzemími na západním pobřeží Afriky a v Maghrebu. Blesk! A je tu film Nenávist vyprávějící o světě arabských zajíčků na periferii snad Paříže. Z opičí samčí ješitnosti si pořídí jeden z nich zbraň, se kterou omylem zabije svého přítele i sám sebe. Tohle je francouzská Afrika. Svíííííííííst! Afrika je i vážný sbo o nošení hábitů. Vyhrocený do konfliktu arabské muslimské ženy, která se chtěla koupat v šatech a teď se soudí s bazénem, že jí to bylo zakázáno. A svoboda? A co fotky šátků na občance? Budu si moc jako Češka nechtějící čučet na svůj bledý ksicht nechat fotit jen ruce, protože ctím estetiku a příjde mi to více poetické a blíže Bohu mít na občance ruce..Přeháním, ale Francie se potýká s Afrikou. Pozvala si některé z nich jako pomocnou pracovní sílu, jako služebnictvo..a zapomněla, že kromě pravidel trhu jsou na světě i jiné způsoby. Ne že by Afrika ve Francii byla na každém kroku, Enora, jedna z mála Bretoněk, které navštívily tu naší okrajovou část EU, mi říkala, že jich je nejvíce v Marseille a samozřejmě Paříži, ale stejně..jak moc se Afika dotýká každodenního života Čechů a Moravanů asi jen tak špetkovitě
švum! A tak mne Alan dává ty frantícké zdrávasy na tvář. Brzo chápu, že tradice je tradice i v umělecké svobodomyslné Francii. Protože z tváře na tvář. To je jen pro holky. Chlapy si podávaj pravačku. Čouděj žváro a kecaj o autech, o nedávných kalbách. Přijedou ve svém veteránském bouráku jen na skok, aby mohli vykonat ten stisk ruky a kulišácky na sebe mrknout. I přes tenhle obrázek konverzace mezi námi docela pěkně kyne a bobtná. Až mizí v posledním soustě žongléřského frantíckého třešňového koláče.
křup!Ležím na polonafouklé posteli švédské načky (že by ikea?) a vedle mne leží křehoučká Belgičanky Amandine. Má sladkých 20 let. A tuhle komůrku pro služky. Moderní doba tyhle děvčice přejmenovala na au pair. Pracují pro bohaté Pařížany žijící v centru Paříže u Invalidovny, kteří v tom nadbytku času nemají kousek pro své dítě, za to mají pidimístnosti pro nájemníky a služebnictvo. Studuje etnologii. Francouzská realita chudých a bohatých..věčného sporu, který ještě není vyhořelý komunistickým poupětovým plamenem. K věčeři si dáváme palačinky mixlé s belgickým pivem. Hraje pár songů na kytaru. Bezprostředně se dělí o posledních pár pivek ze své poslední kalby. V budoucnu na ní čeká velký byt s novým spolubydlcím. oddělenou koupelnou a kuchyní. Žádný záchod na petlici u zadního vchodu pro služebnictvo. (Vcházíte do něj tak, že projdete majestátním zrcadlovým vchodem pro pány a pak žbluňk náhle se ocitnete v zadní skryté šedé pidi části pro služebnictvo.)Žádná pofidérní sprcha. Ani čínský spolubydlící se skrývající se přítelkyní. A taky nejistota trvaléých financí na nájem, tady nejsou žádní rodiče, jen tyhle dvě ruce a tahle copatá hlava.
Třesk!Poslední vzpomínka slepená do jednoho obřího karamelu..je tu 40 frantíckých dětí..a všechny ty děti se hemží, pláčí, smějí..je to energická bomba, jak s karamely tak bývá..jsou v tom i spoluinstrktoři a naše šéf-instruktorka od dva roky mladší holka, co však v sobě nese už jistou důstojnost..směje..a křičí Delirez-vous! v překladu to znamená ujet si totálně..není tohle nejhezzčí tip zaměstnání, kde po vás váš zaměstnavatel chce vše a zejména to šílené, nezkrocené:-)? a pak je tu ostřílená Maud, představitelka takové té otevřenné frantické kultury kouřící slušně cigarety a hrají si s dětmi s takovou vyspělou grácií, Émilie: snivá, krásně lidská..toužící po ještě větším veplutí do říše fantazie, Nico-poulející očkama, pomrkávající, přísná a schopná Annaelle, bojovnice Sarah(představte si polohluchá a pracuje s dětmi-kolika překážkám, černým kletbám musela za celý život čelit a nevzdala se a je v tom dobrá), jemná a ohleduplná Lucie(jejíž sociální já řízeno rozumem faká na 100%), čarodějný zakamuflovaný Julien, bláznivá věčně kdesi jinde Camille, svérázná Apo, dětsky hravý Mathieu, moje instruktorský diva Eva(která je, jak se nakonec zjistím, také vylouplá z dvojčat)..je tu zběsilá jízda TGV, které i přes svou modernost je asi stolet za opicemi za dobrými českými kupéčky..děti na které Cindy křicí loulou neboli lulánkové dle Kulíka, Dulíka a lulíka ze strýce skryblíka..nekonečná jidelní činnost skládající se s tísíce hodů..nadšené děti..děti počůrané..děti brečící..ulitlé v jiném vesmíru jako třeba byla Fabiola..a další várka dětí, ve kterých je sourozenecké bratrské a bratránskovské duo, které jen tak vzdychá nd vším neustále jim chybí rodiče-rodina je silně katolická..rozmazlené holčičky oblečené podel poslední módy..kluci s najetými sexuálními tendencemi..i pubertálními..pláčící kluci..děti s ohromnými majetkem, který je vzdaluje od ostatních..je tu celá Francie, podoba současných dětí a překážky, které jim v zájmu"pro jejich dobro" kladou jejich dospělí..tyhle tábory patří mezi ty drahé, pro bohaté děti..je to ta vrstva, kde nás toho příliš moc vzdaluje od nás samých, kde jsou nepřiměřená očekávání a kde se snadno vzdalujeme od druhých..a je tu i jednoduchost setkání dvou lidských bytostí, kde stačí jen si všimnout
A je tu bouře..tok kapek, které se derou z mých očí. Řeka sentimentálních vzpomínek, která mou lodičku zanáší do zcela jiných myšlenek.
mardi 26 mai 2009
FOTOalBUM Z Pařízškých DORTÍČKŮ
Pavlínina(druhá sada), Jozefova(první sada básní) a Marka-Ondřejova (náš prvotřídní fotograf, nomé aussi Marc André) cesta do města básníků, malířů, absintu (haha dávno tomu jest!), smradlavých sýrů, vína, hřbitovů aj.
Poláže z Kaříže
Pája de Peirac
Už stojí na Prahu Paříže
Výraz vítěze před během
Vítězství lehce unaveného
Autobusovými lístky mává
(to ještě neví, že je ztratí!)
A křepčí Jako roztleskávačka
V očích radost okamžiku
Žluté koráby busů
V pozadí
Kamenná hladina nádraží
Přijímá její teplo
…
Ruka dvojčete
Přechází ve žlutou stěnou
Chladnou a hladkou
Pole žlutých květů se otevírá
Zlatá řeka se vylévá z břehů
Kření se
Co čeká od Paříže, ode mne,
Co čeká?
Vrtí boky a víří vzduch
Jak vysílač signálů
Máte naladěno přížané ?
Ve vzduchu touha nic nevážit
nic
….
Mladé, ještě zelené dívky
Se zlatými podnosy na hlavách
Nabízejí nebi francouzský sýr
Z mléka pylu
…
Chtěl bych být tvé dvojče
Či trojče či paterče
Či či!
Víno dozraje
Vinobraním se bráním zatím
Trojče je trojský kůň v míru
Z trojích úst se rojí trojčení trojí
Jen trojči s ním !
Jak trojí mim mimin
…
Kladu opatrně
Taneční krok
Kolem totemu tvých vůní
Klika od flašinetu tvého jazyka
Sotva lepí kávou a čokokvítím
Jsem cizincem ve tvé zemi?
Tak jako měsíc chová světlo
Cizích sluncí?
…
Celý svět je žalář
Jen v oáze Paříže prší svoboda
a chrastí v okapech jako drobky od baget
Hlavní chod-horký brambor svobody
přehazujeme z ruky do ruky
Tak sálá žárem-nikdo jej nestiskne v dlani
Poslední útočiště pro
Vyhnané sirotky snů
…
Čtu báseň Robertu Desnosovi
Jež „mluvil řečí květin“
Omšelá mramorová deska
Ztmavla deštěm
Vedlejší hrob-zářivě naleštěný
Zlatá písmena, čínské znaky
Famillie Desnos-z kamínků cest
poskládané jméno na reliéfu kříže
čtu báseň Robertu D. velmi zodpovědně
„ztraťme mládí“ od jeho přítele
Eluarda-„je silnější se smát, než mluvit“
Čtu tvým kostem
A Mládím ztácím a směji se
…
Za sklem v dešivém ránu
Tvář opraváře harmonii
Brýle a duše chlapce, těkavé oči
Šedé vousy-pepř a sůl
zdivočelé, sněžné laviny na skráních, cukrová vata tváří
ptáš se zrzka tovaryše s fluidem exotického charismatu
černá a stříbrný prsten
harmonie pro nás příliš drahá
snad vykouzlíme svou
Marc a Paf
Sedíme u uhlazené čtvercové zahrady
Na svazích hřbitova, košaté zdravé stromy
Tulipány voní jako reklama na život
cpem se luxusním soustem bez výčitek
Paf kousek sýra spadne do šedého štěrku cesty
Zvedne jej, prohlédne, ušklíbne se, zahodí
V pozadí čtyři mladíci
Ve spěchu nakládají smuteční věnce
A nebožtíka
Průvod se sune dál
V Moulin Rouge
Je odpor zbytečný-
Budete asi-
Milováni
Jako Venušani
Před tímhle mlýnem
Ani statečný Don Quijote
V rozechvění
Netasí
Svátek chleba:
Malá černovlasá holčička
S papírovou čepicí
Hladí těsto-zasněně a něžně
Jako plyšového hada
…
Quebecký pekař před Notre-Dame
S vlídným obličejem zářícím radostí
Rozdává kousky křupavého chleba
s javorovým sirupem
do prosících prstů-
kanadský spasitel
sytí lačné davy
i brusinkami
13/5/09 23:55
Před autobusem stojí rozesmátý beatlesák s posmrkaným kapesníkem v ruce a upřeným pohledem na naší pařížskou včelu, která nás dopraví do světa vína a sýrů. Mává. Viry se víří oblohou. Beatlesákův pohled se tvaruje do upřímného zamilovaného výrazu. Na koho? Zůstává tajemstvím..I love u all the time I never leave u..I NEED U!!
14/5/09 0:00
Figura:Pepé s výrazem šťastného a hravého syfilika v broskvový džus a džes košili noha fláknutá na modrou studentagencáckou podušku. Snad už tuší, že nemá daleko od princezny na hrášku!
Pozadí: Na krátko sestřihaná slečna v louce za plného dne a mako
vých číňánkách s výrazem člověka, který si právě odběhl na kafe do chodeb své duše.
14/05/09 11:04
Pepé s broskvovými prsíčky v nichž má vloženy fialovými kvítky neznámé francofonní květeny se střapatými lístky.
14/05/09 14:10
Černý rytíř letící na skládacím minikole. Sedlo se vzpíná do fazol
ových výšin. Jacku! Jacku, kdepak se ti zatoulal ten zázračný lusk! A všude okolo Paříž promítaná v krátkometrážním černobílém snímku.
14/05/09 17:00
Pozadí:Člověče nezlob se pod Eiffelkou-tlustou lady vytahující svou macatou prdel směrem k nebi a tenký přetechnizovaný krček do nebe. Deštivé mraky jsou na střídačce se slunečnem
Figura:..a přesto novodobí objevovatelé si nestoudně fotí její buchtu.
14/05/09 18:10
Figura:Vlámští turisté zobají do hranolek, které jim házejí pařížští holuby.
Pozadí: Vzpomínka na školní výlet. Svačináááááááááá! A děti se rozprc
hnou se svými řízky do všech koutů a aby přežvykovaly gumové hovězí mezi svými koutky.
Zapozadí: Jako každý rok v tom mumraji si to štrádují dvojice černochů cinkajíce eiffelovskovitými klíčenkami.
Zazapozadí: Jedna leží v bráchově šuplíku..bezmála deset let.
15/5/09 11:46
Rue Bernard
KHиги
Graphomane
Hippolyte Maidre
..a letmý úsměv puntikaté zastěrované babičky z třetího patra.
15/5/09 12:45
Hroby
Roby
Obi
By
I
Židovský, čínský, římský, Beaudlerův, Durkehimův, Zadkovův, Cartrův vzomínkový kus kamene. Právě jsme narazili na jádro dlouhodobé páměti lidstva.
Histoire Naturelle philologie
Voyage autour du monde
L´astrolabe
La perousse VANIKORO
L´astrolabe
Geographie botanique debrisde naufe de la Perousse rappotés terre Louis Phillippe
Prý nechci umřít.
Tak se vrhni do paměťové náruče Boha.
Říkají.
Bůh=všebarevný, všedivoký,všehotvořící,všehozanikající=1 VŠE
Bůh=mega-kronika vzdušného světa.
Lauriot Prévost
Celui qui a ressucité JESUS-CHRIST d´entre les morts rendra aussi la vie a vos corps mortels par son esprit qui habite en roue
St Paul Rom CHVIII
Lauriot Prévost
Ten, který vstal z mrtvých Ježíš Kristus ze světa mrtvých váš znovu oživí ve vašich mrtvých tělech skrz svého ducha, který sídlí v koloběhu.
Audebez
Léon SULTAN
Le Claire EGYPTE
Tu es au faite de l´escale a la demeure du coeur
Připlul jsi do přístavu, sídla svého srdce.
Partout ou ELLE était
C´était l´Eden..
Kdekoli kde byla,
Tam byl Eden..
Jako by tu byla dívá se na nás z mramoru v poloze někoho, kdo právě začal konverzaci
Irene Sapin-Jalousse neé Roche de Colombe..rozená Skálisko z Colombu
A kde seš ty,
tam je edém..
15/5/09 18:45
Jedna slečna a tři gigolové
Moderní pieta?
Tři pinďáskové honící se okolo klacisistního stromku
Za čímsi žlutým
Za sluncem
libe a liBE a LIBEREC!
Par a pari PARIS!
16/5/09
Vzadu: Joe rozvalem v Olivách
Zprave: Barel kudrnatých vlasů, smíchu a her s prstýnky..třesoucí se pod salvou sirénovitého smíchu. Good girls go to heaven. Bad girls go to London. Sem tam se proplazí její divadelní toadérské koleno zaplavené stopami nefalšované krve. Ve frontální části leží nejmodernější technická po
můcka na chytání fotomagnetických vln. Je to taková krabička. Taková druhá plíce. Neviditelná nit, která nás chytá do sítě ostatních krabiček. Prý jí má pro dnešek handicapovanou, jelikož se dokáže dorozumívat jenom znakovou řečí, jinak je totálně hluchá.
Ve vzduchu lítají slova kořeněná francouzskými chutěmi.
7 let- co jsem cítila tu vůni poprvé. A z města básníků se stalo každé jiné.
16/5/09 skoro 14:00
Figura: Bušení srdce. Má mise začíná! Co když příjdu pozdě?
Pozadí: Na židli ze zeleného aspiku sedí tmavá šikmooká paviánka v..černém, samozřejmě.
Accro-branche
Saga more
Mafieux
Brevet d´Aptitudes aux fontions d´an de C.V.L.
Podologie
17/5/09
Buclatá žena šukající ve svém fastfoodovém palačinkovém králo
ství..okem lehce míří na kulišáka vrabčáka. Attend on garcon il n´est pas d´heure de t´aider!
Muslimská stařena šátrající berlí po zemi..sbírá mince do třeousího se kališku..ale mohla by hrát golf. Mohla by kutálet sudy. Mohla by zatančit kabaretní šou. Kdyby nebyla z masa a kostí.
Turisté. Grupa skautek v moři a nebi se řeřichovým copem za
věšeným okolo krku. Nejvyšší hladí TOTEM se zobajícími ptáky a třásněmi z celého francouzského světa. Turisté.
18/5/09 vlak do Olmu
kdo má rád lásku?
Vašek a jeho poslední foto do našeho alba: Údy udatné, úsměv
y vydatné.
POINTA NA ZÁVĚR: I love rien. I´m Parisien. Nic nemiluju. Jsem Pařížan!
jeudi 23 avril 2009
KAL-HOHOHO-TYTYTY
....a ještě jedna inspirace aneb cesta do světa netradiční provokace: BLOOMERISMUS! na který jsem narazila v montreálské muzeu McCord a stale se tak svědkem vývoje všech těch věciček sloužících k ženské manipulaci muži.
Některé zdroje uvádí, že bloomerismus byl jednou z kolébek feministické revoluce. První zmínky o něm pochází z viktoriánské doby (tedy 50.léta 18.století). V jedněch nejmenovaných amerických novinách totiž vychází satirický článěk píšící o jedné velmi směšné ženské módě: Jednalo se o oblečení podobné syrkému stylu: dlouhým nohavicím přes než se dávala taková sukýnka. Bylo to prý vymyšleno Elizabeth Smith Miller of Peterboro z NY. Tento článek naprosto vystihl pozici slečinek z bohatých rodin. Nikomu nestojí za to je poslouchat. A byl také typickým mocenským tahem: chci-li někoho zdecimovat nebo zahrát do autu, tak na něj nebudu útočit a brát ho vážně, ale zesměšním ho. Tím ztratí veškerou důstojnost a bum, je skoro vyhráno! U bloomerismu to bylo zrovna tak..po pár letech vyvanul do ztracena. Snad ztratil manipulační kouzlo pro jeho představitelky a objevil se nový způsob, jak provokovat. Snad už nebyl čas a bylo nutno se věnovat rození dětí, což mohla být role veskrze vítaná ... Každopádně zůstává tajemstvím, na kolik tyto ženy braly vážně svá omezení. Nakolik moc si přály vplout do jim zakázaných světů a stát se rovnocennými partnery mužů nesouce na svým bedrech i tu horu odpovědnosti, která s tím souvisela. Jinak tomu bylo ve Velké Británii, kde se jednalo o pracovní oděv žen, které fáraly v dolech a tudíž byl módou veskrze praktickou a mnohem více revoluční, ačkoli pozice těhle žen byla o moc méně záviděnihodná. Kdo by chtěl fárat v dolech a potýkat se následně se všemi příslušnými chorobami? Každopádně v tomto příkladě můžeme hovořit o tom, že ženy překročily omezennost své role a staly se skutečnými partnery v boji o přežití! Takže žádná Greta Garbo jako první žena nosící kalhoty!
zdroje: http://en.wikipedia.org/wiki/Religious_requirement_to_wear_skirts , http://en.wikipedia.org/wiki/Bloomers_(clothing)
.....a ještě pár info o ženských kalhotem a snad i feminismu...
Královna Kristýna oblékla kalhoty
O první ženě v kalhotách se totiž píše již ve století 16. Byla jí švédská královna Kristýna, která se vzdala trůnu kvůli víře. Když překračovala švédské hranice, ostříhala si vlasy, oblékla kalhoty a vyskočila na koně, který ji donesl až do Říma. O této podivínce se tvrdí, že byla jednou z nejchytřejších žen té doby. Neslušelo se totiž aby mladé dívky znaly mnoho jazyků, uměleckých děl. Staraly se pouze o dvorskou etiketu. Kristýna byla jiná. Zajímaly ji jazyky, matematika i dějepis. Vlastnila velké množství ceněných obrazů i knih. K mužskému oblékání měla blízko snad také pro to, že se jí dostalo chlapecké výchovy. Její rodiče si totiž přáli následníka trůnu. Tím sice Kristýna nebyla, muže ale v mnoha ohledech připomínala. Říkalo se, že si k sobě brala dvorní dámy, aby s ní spaly v jedné posteli. V období baroka to ale nebylo nic neobvyklého.
( http://www.pavlusaa.estranky.cz/clanky/historie-odivani/historie-kalhot)
Průkopnicemi v oblékání kalhot a dalších pánských prvků byly například:
George Sandová (1804 – 1876) – francouzská spisovatelka sentimentálních románů inspirovala například i naši Boženu Němcovou a další. Byla jednou z prvních feministek. Neoblékala jen kalhoty, ale nosila celý pánský oblek a někdy i doplňky. Toyen - Marie Čermínová – (1902 – 1980) – surrealistická malířka svým nezávislým pojetím života popírala tradiční ženskou roli. Greta Garbo (1905- 1990) – hvězda němé kinematografie, která se prosadila i v ozvučených filmech. Kromě kalhot nosila ráda také pánské kravaty. Marlene Dietrich (1901 –1992)- největší německá herečka a šansonierka všech dob. V době války se prosadila i v Americe. Jejím nejznámější filmem je Modrý anděl. Často oblékala pánský oblek i veškeré doplňky při vystupování a pódiu, vypadala, ale velmi dobře i v ženských šatech.
zdroj:http://www.pavlusaa.estranky.cz/