Organizace na zlepšení respirace

Tohle jsou organizace, které mi berou dech. Tatam je kavarná na rohu ulice a shromažďuje mnohou alternativní populaci ze zdejší čtvrtě. Funguje na neprofitové bázi, takže se tu například pořádají večeře s minimální platbou, spojené s muzicírováním, sousedským poklepáváním vidličkou na rameno atd... La page noire a L´agitée: tož knihovna a knihkupectví a hospodoklubkavárna fungující na bázi autogestion neboli žádný jeden vedoucí, ale šici zaměstnanci jsou si vlastním velením. Mimochodem je to způsob organizace, který je preferovaný současnou psychologií práce, ale tohle je jiná písnička nalaďaná spíše na produktivní notu. Co se týká oněch dvou výše zmíněných v adjektivech: anarchistické, energizující, minimálně profitové, vzdělávací někdy spíš obluzující...snaha se cení, jak to ale funguje v ČR? V Olmu? V Praze určo už existuje mnoho organiací tohodle typu, ale kdekoli jinde..byznis, produktivita, vítěství..no více příště. Jazykové přípraviště v Limoilou, ehm ano je tvořeno bandou důchodkyň, které mají také babičkovské manýry i vůči svým 40 letým svěřencům, ale jak se dívat na člověka, který žblblá jak...Na druhou stranu v ČR kolik lidí by tohle dělalo na dobrovolné bázi. Zatímco do ČR míří nezanedbatelné množství cizinců..existuje mezi lidmi všeobecné mínění, že se pluri či multikulturalismus jich netýká a zejména ono mínění, ať se ty bandy levné pracovní síly postraj o sebe a ať jsou rádi za to co maj, jenže systém vázne pokud tu není jednoduchý přístup k jazyku a zdravotnictví, natož minimum programů sociální integrace. A tak se můžeme dívat s okna na ožralé Ukrajince mířící do svých Čechy neobyvatelných brlohů. Kroutit hlavou nad jejich alkáckýma strategiema. Dál dělat jako by nic a spokojit s tím, že Vietnamci se u nás přece dobře usadili..bez postřehu, že hodně Vietnamců žije ve své uzavřené komunitě a ne vždy jsou oněmi integrovanými....vím, tohle se snadno říká, jen být cizincem vážně není sranda, i když z dálky to vypadá jako něco ozářeného aurou kladné energie. Hodně z těch cizinců utratí veškeré své prachy jen, aby se k nám dostalo. V ČR je ale pak čeká jen uzavření se do vlasntí komunity, nebo komunity podobných živlů, nenaplňující práce, a náhlé megavelké čáry přes rozpočet ve chvíli, když se tělesná schránka ukáže být méně božskou než se očekávalo. No, doufám, že naši Humanitární pracovnci jsou si toho vědomi, že je tu hodně lidí, kteří si cení jejich boje o peníze a o prostor v celostátní politice...